Emolient je v kosmetice nejčastěji označení pro zvláčňující nebo změkčující složku. Laicky řečeno: je to „to něco“, díky čemu krém nebo mast po nanesení zanechá pokožku hebkou, hladkou a příjemnou na dotek. Někdy se setkáte i s popisem „lipidová složka“, protože emolienty jsou většinou tuky, oleje nebo látky, které se chovají podobně jako tuk.
Důležitá věc pro domácí výrobce: emolient není jedna konkrétní surovina. Je to spíš funkce, kterou ve výrobku nějaká surovina plní. Stejně jako „sladidlo“ může být cukr, med nebo stévie, tak „emolient“ může být například rostlinný olej, máslo, lehký ester nebo třeba mastný alkohol.
Protože emolient je kategorie a ne jedna látka, v INCI seznamu ho obvykle neuvidíte jako „Emollient“. Vždy tam bude uvedený konkrétní název suroviny, která emolientní funkci plní. Mezi typické příklady patří například Caprylic/Capric Triglyceride (velmi oblíbený lehký emolient), Coco-Caprylate/Caprate (často popisovaný jako „přírodní silikonový“ pocit), Squalane (skvalan), různé rostlinné oleje jako Helianthus Annuus Seed Oil (slunečnicový olej) nebo másla typu Butyrospermum Parkii Butter (bambucké máslo). V některých receptech se jako emolient chovají i mastné alkoholy typu Cetearyl Alcohol, které zároveň pomáhají krém zahustit.
Emolientem může být více druhů surovin a každá dělá na pokožce trochu jiný pocit. Nejčastěji se setkáte s emolienty ve formě rostlinných olejů a rostlinných másel, které dodávají výživu a „ochrannější“ dojem. Velmi praktické jsou také lehké kosmetické emolienty jako triglyceridy (například CCT) nebo různé estery, které umí udělat krém hebký, ale přitom méně mastný. A pokud používáte klasickou konvenční kosmetiku, emolientní funkci často plní i silikony, které umí udělat extrémně hladký, sametový finiš.
Emolient je složka, která pomáhá pokožce působit „v kondici“. Kůže má přirozeně na povrchu ochrannou bariéru tvořenou mimo jiné lipidy (tuky). Když je tahle bariéra oslabená – například zimou, větrem, častým mytím, nevhodnou péčí nebo při sklonech k suchosti a ekzému – pokožka může být drsná, napnutá, šupinatá a citlivější. A přesně tady emolient dává smysl.
Laicky řečeno emolient vyhlazuje povrch, zjemňuje šupinky, snižuje tření a často vytváří jemný film, díky kterému se pokožka cítí chráněnější. Neznamená to nutně, že „hydratuje“ ve smyslu dodání vody – emolient spíš dodá komfort a hladkost. Proto je skvělé v recepturách kombinovat emolient s humektanty (například glycerin, panthenol), které pracují s vodou, zatímco emolient se stará o lipidovou část a příjemný pocit na pokožce.
Způsob výroby záleží na tom, jaký emolient si vyberete. Rostlinné oleje se získávají lisováním (často za studena) a někdy se dále rafinují, aby byly stabilnější a neutrálnější. Másla jsou tukové složky z rostlin, které se získávají podobně – lisováním nebo extrakcí, někdy také rafinací. Lehké moderní emolienty (například různé estery nebo CCT) vznikají technologicky řízeným procesem, díky kterému mají velmi příjemnou senzoriku a bývají stabilní. Pro domácího výrobce je hlavní přínos v tom, že některé z těchto emolientů jsou „blbuvzdorné“ – dobře se s nimi pracuje a méně žluknou.
Emolienty se používají prakticky všude, kde chcete, aby produkt pokožku nejen „nějak pokryl“, ale aby po něm byla opravdu hebká a spokojená. Najdete je v krémech, tělových mlécích, mastích, balzámech na rty, krémech na ruce, olejových sérech i v ochranných produktech na zimu. Vlasová kosmetika je používá také – v olejích do délek, v maskách a kondicionérech, kde pomáhají s uhlazením a leskem.
Pokud doma vyrábíte, emolient využijete téměř vždy: v pleťových a tělových krémech, v univerzálních mastičkách, v balzámech, v olejových směsích na masáže nebo jako pečující složku do ochranných „zimních“ receptur. Skvěle funguje i v krémových deodorantech, kde zlepšuje roztírání a snižuje pocit drolení. Jen u vodových mycích produktů (sprchové gely, šampony) je potřeba počítat s tím, že emolient se do vody sám nerozpustí – tam je nutný správný systém (solubilizace nebo emulgace).
V receptuře emolient dělá hlavně „pocit“. Je to složka, která zlepší roztíratelnost, přidá skluz, zjemní dotek a často rozhodne o tom, jestli krém působí luxusně nebo obyčejně. Podle typu emolientu umíte ovlivnit, jestli bude výrobek spíš hutný a ochranný, nebo naopak lehký a rychle vstřebatelný. Některé emolienty (například mastné alkoholy) navíc umí i zahustit a zpevnit strukturu krému, takže výsledná textura je stabilnější a „pevnější“.
Největší výhoda emolientů je, že jejich efekt často cítíte okamžitě. Pokožka je po nanesení hebká, příjemná, méně pne a suchá místa působí jemněji. Při pravidelném používání emolientních produktů se pokožka může celkově zklidnit, protože má lepší pocit komfortu a bariéra není tolik „vystavená“. U vlasů emolienty pomáhají s uhlazením, snižují krepatění a dodávají lesk – jen je potřeba vybrat správný typ a množství, aby vlasy nepůsobily zplihle.
Emolienty ocení téměř každý, ale nejvíc se hodí pro suchou, dehydratovanou nebo citlivou pokožku, která má sklony k pnutí a šupinatění. U mastné nebo problematické pleti se emolientů nemusíte bát – jen je důležité volit lehčí typy a rozumné dávkování. V dětské kosmetice jsou emolienty také běžné, protože pomáhají chránit jemnou pokožku a zvyšují komfort. Klíčové je vždy vybrat takový emolient, který bude vaší pleti sedět pocitově i dlouhodobě.
Pro domácí výrobu je dobré si emolient představit jako hlavní složku olejové části. Pokud vyrábíte krém (emulzi), emolient patří do olejové fáze spolu s emulgátorem a případně s másly nebo zahušťujícími složkami. Olejovou fázi obvykle zahříváte, aby se vše spojilo, zvlášť když obsahuje másla nebo mastné alkoholy. Pokud vyrábíte bezvodý balzám nebo mast, emolient je přímo základ receptu – míchá se s vosky a másly a po rozpuštění se nechá ztuhnout.
Co se týče množství, u pleťových krémů se často pohybujete přibližně v rozmezí 5–15 % olejové/emolientní složky, u tělových krémů to bývá klidně 10–25 %. U mastí a balzámů bez vody může být emolientní složka mnohem vyšší, protože tam voda vůbec není. Pokud máte pocit, že je váš výrobek příliš mastný, většinou to neznamená, že emolient „nefunguje“, ale že je špatně zvolený typ nebo poměr. Často pomůže část těžkého oleje nahradit lehčím emolientem (například CCT nebo lehkým esterem), a výsledný pocit se dramaticky zlepší.
Pozor na jednu věc: jakmile je ve výrobku voda (krémy, mléka, gely), je potřeba řešit konzervaci. Emolient sám o sobě produkt nezakonzervuje, i kdyby ho bylo hodně.
Emolienty fungují nejlépe v dobře vyvážené receptuře. Skvěle se doplňují s humektanty, které dodávají hydrataci (glycerin, panthenol, aloe), protože emolient pak pomáhá, aby pleť neměla pocit pnutí a hydratace byla příjemnější. Výborné jsou i kombinace s antioxidanty, zejména s vitamínem E, který pomáhá u olejů zpomalovat oxidaci. Pokud děláte bariérovější produkty, emolient se dobře doplňuje s vosky nebo hutnějšími složkami, které vytvoří ochrannější film. V krémech je samozřejmě klíčový správně zvolený emulgátor – ten drží emolient a vodu stabilně pohromadě.
Nejčastější praktický problém u emolientů je oxidace (žluknutí), hlavně u některých rostlinných olejů. Poznáte to tak, že se časem změní vůně, někdy i barva. Pomáhá skladování v temnu a chladu, přidání vitamínu E a volba stabilnějších emolientů do receptů, které chcete mít delší dobu. Další časté téma je pocit „těžkosti“ nebo obavy z ucpávání pórů. Tady platí, že každý reaguje trochu jinak, a proto je nejlepší začít lehčím emolientem a výrobek si vyzkoušet na malé ploše.
U krémů si dejte pozor také na stabilitu emulze – když se krém po čase odděluje, nebývá to „vinou emolientu“, ale spíš špatnou volbou emulgátoru, poměrů nebo postupu při výrobě. Emolient je náplň olejové fáze, ale to, co drží krém pohromadě, je správná struktura receptury.
Technické parametry záleží na konkrétním emolientu, ale obecně platí, že většina emolientů je olejová složka a ve vodě se nerozpouští. V emulzích se proto pracuje s emulgátory. U některých emolientů (másla, voskovité složky, mastné alkoholy) je potřeba zahřívání, protože mají určitou teplotu tání. Co se týče pH, emolienty pH většinou samy o sobě neovlivňují – pH se nastavuje podle celého produktu, konzervantu a použitých aktivních látek.
Emolient je jedna z nejdůležitějších složek, pokud chcete doma vyrábět krémy a masti, které budou opravdu příjemné na používání. Právě emolient často rozhoduje o tom, jestli bude produkt hebký, krásně roztíratelný a komfortní, nebo naopak příliš mastný a těžký. Jakmile pochopíte rozdíl mezi lehkými a hutnými emolienty a naučíte se je kombinovat, bude pro vás tvorba domácí kosmetiky o level jednodušší a výsledky budou působit profesionálněji.
Ekokoza má ráda sušenky! Cookies nám pomáhají nabíźet správné produkty, fajn slevy a další skvělé služby. Stačí nám dát souhlas k jejich používání.